Na víkend od 2. do 4. listopadu jsme měli s kluky z Endomonda půl roku naplánován seznamovací večírek. Součástí měl být společný výběh, který se však nakonec změnil na kolektivní účast na Strom ultramaratonu ve Vlastibořicích.

Čtvrtá a závěrečná část reportu z Ultra Gobi – skutečné Grand Finale. Pokud se chcete dozvědět, co mi běželo hlavou a čím si prošly mé nohy posledních sto kilometrů závodu, čtěte dále.

Po dlouhém boji s leností se mi konečně podařilo dát dohromady video z mé účasti na Ultra Gobi 400. Z toho mála materiálu, které se mi podařilo pořídit, je toto maximum, co se z toho dalo vytáhnout.

Tento příspěvek není ani tak recenzí jako spíše přehledem dosavadních zkušeností, které jsem získal při užívání molekulárního vodíku. Jako vždy, u doplňků stravy platí, že uvedené je výhradně individuální a u každého může být přínos zcela jiný.

Překonání dvojích hor, osamocenost a dlouhé hodiny bez jakéhokoli kontaktu. Halucinace a vlny nadšení a beznaděje. S přibývajícími desítkami kilometrů každá maličkost nabývá na důležitosti. O tom je třetí díl mého vyprávění u Ultra Gobi.

Ultra Gobi 400, pouštní dobrodružství se vším všudy. Tato druhá část reportu popisuje slasti i strasti od startovního výstřelu až do chvíle prvního spánku po 40 hodinách před zahájením výstupu do hor.

Čtyři sta kilometrů v nehostinné poušti na okraji Tibetské náhorní plošiny, 50 vybraných odvážlivců a nejvýše 148 hodin k dispozici. Třicet dva kontrolních bodů, z toho deset odpočinkových stanic. Navigace jen podle GPS, podpora pořadatelů jen studená a horká voda. To a ještě mnoho dalšího, to je Ultra Gobi 400.

Po dlouhých měsících tréninku a příprav zbývá posledních 9 dnů do okamžiku, kdy se postavím na start pouštního dobrodružství Ultra Gobi. V jakém duchu se nesl závěr přípravy a jaké vybavení si s sebou povezu se dozvíte v tomto článku.