banner ad

Japonské dovětky aneb nejen během je člověk živ

10.09.2018 | Autor: | Přidat komentář

Tři letní měsíce v Japonsku pro mne nejsou jen o běhání a práci, ale také o přátelích, radovánkách a sem tam i cestování. Jako dovětek k letošnímu kempu nabízím několik fotografií, které dokládají, že cestování po památkách není špatné, ale mezi přáteli je to přece jen lepší.

1. Hroznový a naši sad mého kamaráda – Kazuma Nišinomura

Za téměř deset let, co stabilně jezdíme do Kobajaši, mám na místě řadu známých, avšak mým nejlepším a spřízněnou duší je Kazuma. Spolu jsme absolvovali řadu volejbalových turnajů, následných pivních dýchánků a dalších akcí. Je to člověk, který dokáže poslouchat moje alkoholem vybuzené kecání v hrozné japonštině a je s ním sranda. Navíc má jeho rodina rozsáhlé sady, kde pěstují hroznové víno a naši, které jsou v Japonsku během letní sezóny mimořádně oblíbené (ačkoli nikoli levné).

Hrozny (japonsky budó) jsou celkem exkluzivní zboží. Pokud však člověk vytáhne z kapsy peníze, stojí to za to. 

S hrozny se zachází opatrně – že by bylo na sobě naházeno 30 kilo, jako u nás v supermarketech, to v žádném případě neuvidíte.

Přece jen, s cizincem se tady moc často nefotí, takže z toho má babička srandu…

Vše pěkně seřazeno a přichystáno. Během tří letních měsíců je celá rodina hodně pracovně vytížena, to je doba, kdy se prodávají výsledky předchozích dlouhých měsíců práce.

Velká (možná i větší) část produkce se balí do krabic a posílá do celého Japonska. Naši se balí kus po kuse do ochranné síťky a po čtyřech do plastového nosiče.

Všimněte si velikosti hrozna.

Čerstvě vybaleno z krabice – byl to velmi pěkný a chutný dárek na rozloučenou před cestou zpět do Česka.

Posezení pro hosty. Ovoce na ochutnání, cukemono (nakládaná zelenina, mimochodem výborná k pivu), čaj… Ve stínu, mimo dosah rozpáleného japonského slunce.

Tak snad za rok znovu, volejbal, pivo, sranda…

2. Jakiniku – hovězí maso na grilu

Po každé sportovní akci přichází čas na společnou zábavu. Kromě nepostradatelného piva, které je v Japonsku dost dobré, se samozřejmě i jí. Vždy mám radost, když přijde na jakiniku. Kopec masa, ještě větší zeleniny, vše pomalu opékané na plynovém grilu a hojně zapíjení zlatavým mokem (a později, i když až na výjimky kromě mne, také místní pálenkou šóču).

Toto je Mijazaki gjú – prefektura Mijazaki je známa svým hovězím. U nás je preferováno pěkné libové hovězí, ale v tomto případě je to zcela jinak. Maso prorostlé tukem, který je po tepelné úpravě trochu sladký, namočené do speciální omáčky, se přímo rozplývá na jazyku. Ano, nedá se to jíst každý den, ale proč jednou za čas pořádně nezhřešit.

3. Volejbal

Celé léto je v Kobajaši, a v části Nagakucu, kde bydlíme, ve znamení volejbalu, který je zde mimořádně oblíbený. Jsem sice volejbalista na baterky, ale úplná ostuda to taky není. Na druhou stranu, jako jediný cizinec v okolí jsem vždy jako pěst na oko, i když si na mne možná u za ta léta zvykli. Zejména Nagakucu je velmi silné a vždy vyhrává městské turnaje. 

Týmy A a B po vítězství – já v týmu B, první místo tým A, ale na fotce jsem…

4. Hory Kirišima

Hory Kirišima jsou mojí srdcovou záležitostí. Obrázků jsem již publikoval víc než dost, ale tento je zajímavý. V poslední době se k životu probudil vulkán Ió Jama a uvolňované látky takto mo modrozeleně zbarvují některé potoky či říčky protékající v okolí. Samozřejmě, není doporučeno přibližovat se a už vůbec ne do vody sahat. Ve srovnání s pár lety zpět jsou nyní celé hory provoněny sirným zápachem.

5. Hmyz

Vzhledem k teplému podnebí je na Kjúšú hmyz nám neznámých druhů a nadměrných velikostí. Na to jsem si už za ta léta zvykl, a i když mi v pokoji chodí pavouk velikosti dlaně, spím klidně.

Toto sice není japonský brouk (vyfoceno na výstavě hmyzu), ale velikostně je to obr.

6. Sakuradžima

Velmi činná sopka u města Kagošima, nepřehlédnutelná dominanta z dalekého okolí. Letos jsme vystoupili do blízkosti kráteru zrovna, když došlo k menší explozi. 

Při posledním významném výbuchu sopečný prach pohřbil několik vesnic. Z brány do svatyně zůstal vidět jen tento vršek – zbytek je pod popelem.

7. Japonské lázně (onsen)

Pokud si člověk osvojí pár pravidel, je návštěva japonských lázní vždy balzámem pro tělo a duši.

Návštěva onsenu, nikdo nikde. Pohoda.

8. Rjokan – hotel japonského typu

Do těchto hotelů nejezdíme moc často, přece jen, pro našince je to trochu drahé. Letos se ale zadařilo.

Pokoj před tím, než nám v době, kdy jsme večeřeli, hotelová služba připravila japonské peřiny (futon).

Večeře, pěkně vypadá i chutná.

9. Po volejbale

Kromě jakiniku je toto jedna z dalších klasických možností, jak se najíst na večírku po volejbalovém turnaji.

Orosené nesmí chybět…

10. Moře

11. A taky trochu té civilizace

Do velkoměsta mě to netáhne, ale na cestě zpět do Česka jsem jednu noc strávili ve Fukuoce. 

Obrovská nádražní budova se vším všudy – Fukuoka, Hakata

Kategorie článku: Blog, Firstpage, TravelArticle