Výsledkové i časové zlepšení – report z Bobr Cupu 2012
Za vynikajícího teplého a slunečného počasí jsem se dnes spolu se svým týmem a dalšími více než 280 štafetami potřetí zúčastnil Bobr cupu v Litovli. Podařilo se mi i napotřetí zlepšit pořadí i čas z předchozího roku. Do celkové spokojenosti ještě “něco málo” chybí, ale vzhledem k tomu, že se zaměřuji na mnohem delší vytrvalecké distance, celkové 76. místo (56. místo ve své kategorii), se nejedná o vyložené zklamání. Spíše než s výsledkem je větší spokojenost s časem, kdy se mi sice nepodařilo pokořit čas jedné hodiny, ale čas 1:02:57 představuje dvouminutové zlepší oproti minulému ročníku. Na příští rok si tímto vyhlašuji závazek zaběhnout rychleji než 59:59!
Report z Bobr Cupu 2012
V pátek večer valím do postele o půl jedenácté večer. Ani si nepamatuji, kdy jsem šel spát tak brzy. Budím se o půl deváté a po ranní hygieně si hned vařím ovesné vločky. Dobré vyprázdnění se mi povedlo již v pátek a ráno, takže kašovitá konzistence snídaně je zárukou, že nebudu mít při běhu nepříjemné tlaky. Vyjíždíme něco před půl jedenáctou, protože do Litovle to máme z Olomouce jen pár minut.
Na místo se dostáváme o tři čtvrtě na jedenáct – trochu později, než bych čekal, ale aspoň je kratší čas na nervozitu. Jelikož jsem ve sportovním už z domu, převlékám si jen boty a vydáváme se s rodinkou z parkoviště na louce směrem na koupaliště. Tam se potkávám s bikerem svého týmu a přebírám čip na botu a nějaké ty “dary” z registrace. Povinně kupuji tričko pro svého syna a poté obhlížíme místo činu. Stále se napájím vodou, abych byl dostatečně hydratovaný. O půl dvanácté je rozprava – vše zůstává při starém, takže po informacích o běhu se vydáváme zpět na parkoviště, kde se zbavuji většiny svého oděvu (zůstává mi pouze přiléhavý tri-suit) a nasazuji si návleky na lýtka. Protáhnu se, dám pár minut rozběhu a už se 15 minut před dvanáctou vracím na koupaliště ke startu. Tam už mnoho času není, takže se loučím s rodinkou, která bude stát hned při startu, a stoupám si do první řady na start. Ne, že bych měl ambice i v první “řadě” doběhnout, ale je zde menší pravděpodobnost pádu po startu a i dva první brody jsou vepředu příjemnější.
Tři minuty před startem přilétá vrtulník s kameramanem České televize a já vím, že už to přichází. Cítím, jak se mi zrychluje tep, ale kupodivu nervózní nejsem. Pak už zazní výstřel a masa běžců se vydává na trať. Snažím se hned ze začátku moc neztratit a držím se odhadem v první třicítce. Vrhám se do prvního brodu přes řeku a voda je pěkně studená. Vydrápu se nahoru a běžím vstříc druhému brodu, který přichází asi za 200 metrů. I ten překonávám lehce a přes koupaliště a lávku nabíhám do terénu. Stále se držím vepředu, ale pomalu mi dochází, že jsem asi nasadil příliš vysoké tempo.
Uvědomuji se, že stejně jako při ironmanovi mi zapracování se do tempa bude trvat delší dobu a tak mě soustavně předbíhá celkem dost běžců. Snažím se na to nemyslet a soustředím se na svůj výkon. Asi po pěti kilometrech a v polovině lesa cítím, že se mi zklidňuje dech a tak zrychluji. Bohužel mne již předběhlo hodně soupeřů a dohnat je bude velmi těžké.
Přichází třetí brod, ve kterém, ačkoli je v něm jen po kolena vody, se celý až po hlavu vykoupu. Proud je zde překvapivě prudký. Vylézám ven a cítím se, jako bych vylezl z ledničky. Než se mi podaří ztuhlost setřást, přichází čtvrtý brod, který je spíše bahnitý. Teď trať vede střídavě do kopce a z kopce, a přestože výběhy a sběhy nejsou dlouhé, jsou celkem technicky náročné. Předem mnou a mnou se vytvořila určitá mezera, takže běžím více méně sám. Asi na 8 kilometru vybíhám delší kopec a při dlouhém klesání mne dohání běžkyně, která mi je společností až do cíle.
Dech mám stálý a ačkoli se snažím, nedaří se mi doběhnout lidi, kteří jsou jen pár desítek metrů přede mnou. Vybíhám z lesa, přeběhnu louku a podle zkušeností již vím, že mne čekají poslední 4 kilometry do cíle. Konečně předbíhám pár lidí a vbíhám na pěšinu mezi lesem a kukuřičným polem, která se zdá být nekonečná. Moje “společnice” se mne zuby nehty drží. Přibíháme společně do chatové osady a odsud zbývá do cíle jen asi 300 metrů a poslední pátý brod přes řeku Moravu.
A je to tady. Vidím, že se na obou březích tísní hromada diváků. Vbíhám do řeky, ale podaří se mi zakopnout a potápím se. Toho využije můj ženský stín a ve vodě mne nakonec předběhne. Drápu se nahoru na břeh, probíhám kolem bazénu a po předání štafetového kolíku je konečně hotovo.
Biker (taky) Michal vyjíždí a já se vydávám občerstvit se a pozdravit s rodinkou. Kupodivu nejsem moc unavený (i když bolí lýtka) a tak si říkám, že jsem se přece jen mohl do toho více zakousnout. Na parkovišti se převlékám a jdeme znovu na koupaliště sledovat další běžce a zakrátko i vracející se nejrychlejší bikery. Michal by měl být zpátky tak za hodinu, takže si dáváme s ženou po pivu (já bohužel jen nealko, protože mne čeká řízení zpět) a sedáme na břeh u posledního brodu před cílem. Konečně se objevuje Michal. Brodí se přes řeku a my se vydáváme zpět do prostoru cíle k setkání s ním a získání prvních dojmů. Prý to bylo celkem OK, i když
se mu podařilo hodit jedno salto přes řidítka, což je vidět na jeho nohou a boku. Spokojený podle jeho slov moc s výkonem není, ale podařilo se mu minimálně udržet místo z běhu, takže já jsem spokojený.
V té době je již na trase náš vodák. Jdeme k jezu a sledujeme hemžení na břehu a ve vodě. Pár závodníků se úspěšně “udělá”, z čehož má srandu můj syn. Opět si sedáme k brodu a čekáme na vodáka. Ten má jen plastovou loď, takže i když je silný, na zlepšení to asi moc nebude. Za 30 minut se objevuje, přebrodí a vydává se do cíle. Tam jdeme i my a konečně se všichni tři setkáváme (před startem k tomu nebyl bohužel 
čas). Uděláme týmové finisherské foto, trochu pokecáme a pro mne a moji rodinku je to konec dnešní události. Sedáme do auta a vracíme se domů. Doma zjišťuji, že náš tým byl nakonec na 113. místě.
Na závěr
Bobr Cup je vždy příjemným zakončením sezóny. I tentokrát nám přálo počasí – sluníčko svítilo a bylo téměř letních 25 stupňů. Příští rok je moje účast trochu nejistá. Pokud se zúčasním 250km ultramaratonu Spartathlon v Řecku, který je na konci září, nevím, zda bude jen týden stačit na rehabilitaci před Bobrem. Pokud pojedu srpnového Enbrunmana ve Francii, tak Bobra určitě nevynechám.
Galerie Bobr Cup 2012
Fotografie © 2012, Kyoko Činčiala.
Všechna práva vyhrazena.
